Tak to vezměme popořadě. 23. dubna se konalo na Ještědu MČR ve SkyRace. Ještěd SkyRace je i bez mistrovských fanfár nádherný, ale velmi těžký závod, parametry srovnatelnými s těmi alpskými. Na 22 km dvakrát vyběhnete na samotný vrchol k „hubáčkově raketě“ a kromě toho dvakrát na ještědský hřeben, z toho jednou to dáte po černém slalomáku, na kterém leželo ještě(d) hodně sněhu. Ten byl i v horních technických pasážích, kde se zhusta mísil s bahnem nad kotníky. Na mistrovskou trať jsme vyrazili Martina, Vašek a já. Pro Vaška to byla premiéra na takto dlouhé a náročné trati, o které Martina prohlásila že je těžší, než Kaisermarathon na Tour de Tirol a má pravdu. Dlouho jsme se s Vaškem přetahovali a byli si na dohled. Zhruba v polovině „mi bouchli saze“ a Vaška jsem setřásl. Jediné, co mě trápilo k slzám byly odřené prsty u nohou z bordelu a vlhku v ponožkách a botách. Martina se poprala s tratí, jako vždy s úsměvem za 3:45:28. Vašek složil úspěšně svojí SkyRace maturitu za 2:57:03 a já se s vypětím sil doplazil do cíle za 2:48:39. Na 6-ti kilometrové trati Easy s převýšením přes 220 m se odehrál souboj táta syn, ze kterého vyšel nebo lépe řečeno vyběhl syn. Fanda prolétl trať za 36:26 na celkově 4. místě a v chlapech na skvělém druhém místě! Ani Ondra se nenechal zahanbit a dal to za 41 minut.
Ve stejný den na jiném místě …
… se odehrál první závod Pilsen Trailu na Brdech. Brdy znám, jak své boty, tak mi bylo jasné, že závod na maratonské vzdálenosti bude náročný. To mi potvrdil Petr, který už pár maratonských zářezů má (tuším, že přes 200!); Petr to dal za 5:12:35. Soňa, která si vloni splnila svůj beskydský sen na B7, si na Brdech trochu zakufrovala, asi „jen“ 6 km, ale i tak se dostala do cíle za 6:25:15, a to se počítá.
Místo jednoho čtvrtečního tréninku jsem vytáhnul partu „výrostků“ na závod mého oblíbeného seriálu KOPEC, konkrétně do Štěchovic, odkud se běží na Červenou horu. Trať je dlouhá 3710 metrů a nastoupá se zhruba 260 m; především úvod je výživný. Support nám dělaly Martiny, mamky od některých „výrostků“. Kromě mě se na start postavila Bára, Josefínka, Erik, Fanda, Jáchym, Ondra a Vašek. Mladé pušky mě hned po pár stech metrech odpáraly, ale zhruba v polovině, kde se vběhne na lesní asfaltku jsem je měl na dohled. Vašek byl z nás nejrychlejší, kousek za ním doběhl Erik, který v závěru ještě předběhl Jáchyma. Erik ještě předvedl cílovou parádičku, když to zabalil 5 metrů před cílem, ale nakonec si zapla´tpánbůh řekl, že to docvakne. S malým odstupem jsem své juniory kontroloval. Za malou chvíli se objevil Fanda, kousek za ním Ondra, a pak v nejhezčím běžeckém stylu Josefínka. Báře závod nesednul, tak se alespoň hezky prošla jarním lesem. Mladé pušky obsadily v juniorech 2., 3., 4. a 6. místa; Josefínka brala v juniorkách bronz.
O státním svátku se běžel kvůli covidu odkládaný, resp. rušený Pražský maraton. Na startu jsme měli hned tři želízka v ohni: držáka, letce a premiantku! Musím začít samozřejmě dámou: Veronika běžela svůj první maraton a na premiantku si nevedla vůbec špatně: s časem 3:47:23 (čipový 3:44:17) si splnila nejen sen, ale téměř přesně můj odhad. Navíc to dala podle mě s rezervou a hlavně s úsměvem. Postřehy Veroniky si můžete přečíst zde a také na jejím blogu. Dlouholetý kamarád a sportovní souputník Petr, který sází jeden maraton za druhým, už běžel bůhvíkolikátý PIM. Na to, že sází téměř ob týden jeden kousek, a nevešel se o fous pod 4 hodiny (4:00:58), tak musím smeknout před jeho houževnatostí a chutí! A nakonec letec ToBi Teamu, Martin. Martin dokazuje, že si stále drží nejen vysokou výkonnost, ale především chuť se zlepšovat. V Praze to sice nedalo na osobách, přeci jen bylo dost vedro a pražská trať není z nejrychlejších, ale čas 3:12:32 je skvělý a motivační.
14 dní po Pražském maratonu využil Martin svoji výkonnost a střihnul si půlmaraton na Hostivice run. S časem 1:32:35 doběhl celkově 7. a 4. v kategorii). No, a aby toho neměl málo, ve středu na to si odběhl na „pětku“ v rámci VŠ Ligy, která se běhá v Braníku. A, ejhle, byl z toho osobák: 18:49 (tempo 3:46/km)!
Ten samý den, na jiném místě, konkrétně v Poděbradech se konal „otvírák“ triatlonové sezóny. Na trati měl ToBi Team želízko v ohni – Jirku. Jirka si udělal po 4 letech osobák v čase 1:36:10 (swim-T1-bike-T2-run: 11:48.58-00:59.60-50:53.39-00:51.02-31:37.76).
Na takřka domácím kolbišti se poslední květnovou sobotu běžela obnovená Berounská 10. Vyrazil jsem na start, jelikož trať skýtala dobrý tréninkový polygon. Také jsem mohl podpořit dvě závodnice ToBi Teamu: Renatu a Veroniku. Trasa 9,3 km s převýšením necelých 200 m byla poctivým trailem, bez delších odpočinkových úseků. Renata si prožila svůj první „starťák“ na svém prvním závodě (nemohla si vybrat lépe), ale s nelehkou tratí se poprala perfektně. Svoji první „skoro“ desítku zvládla s úsměvem za 58:14. Veronika ukázala, že umí nejen maraton, ale je i rychlá. Ve sprintu deklasovala i mužské soupeře a cílem prolétla, jako třetí žena za 47:49. Já doběhl spokojený 8. za 43:23.
Pět týdnů po Ještědském závodě se vypravilo naše „unhošťské rodinné křídlo“ do Letkova na druhý závod seriálu Pilsen Trail. Rodinka se rozprskla na různé tratě: Martina si střihla 30 km za 3:23:54 a vystoupala na 1. stupínek v kategorii!. Vašek exceloval na 20-ti kilometrové trati za 1:40:01 a doběhl celkově 7. (v kat. 4.!). Ondra s Fandou běželi rychlou 8,5 kilometrovou trasu; tento závod byl silně poznamenán zmatky se značením a mnoho závodníků seběhlo na scestí, aniž byse vrátili dle běžných pravidel tam, kde seběhli, a v klidu pokračovali v závodě. Přestože byli celou dobu mnozí závodníci za Fandou, v cíli se objevili dřív. Zmatky spojené se zakufrováním postihly i Ondru. Nicméně Fanda v čase 44:19,5 zaslouženě obdržel medaili. Nesmím zapomenout na Soňu, která chtěla jít maraton, ale zdravotní komplikace jí „pustili jen“ na půlku, kterou dala se ctí, vzhledem počínající chorobě: čas 2:13:51 zaslouží každopádně uznání.
Tím jsem vyčerpal závody nabitý duben a květen: 9 závodů, 15 závodníků, 29 účastí! Jen tak dál!
Dole v galerii (zleva doprava):
- Fanda na stupních vítězů JSR EASY
- ToBi Team na KOPCI ve Štěchovicích (z L do P - Ondra, já, Erik, Vašek, Jáchym, Josefínka, Fanda, Bára)
- Veroniky zdravice u Národního na Pražkém maratonu
