Sobota 6. prosince 2025 pro mě rozhodně nebyla odpočinková, byť mám momentálně tréninkový výpadek kvůli nachlazení a nataženému hýžďovému svalu. Dělal jsem podporu kamarádům a svým sportovcům na trati nejstaršího českého maratonu z Prahy do Dobříše, přes hřebeny Brdů; jedná se doslova o plnotučný maraton: 43 km s převýšením bez mála 600 m.
Brzy vstát vyzvednou dlouholetého kamaráda Petra, maratonce, který dává ročně ke 30 maratonům. Dojeli jsme vyzvednout dalšího dlouholetého běžeckého souputníka Jardu se synem Viktorem. Na stratu nejstaršího českého maratonu z Prahy do Dobříše (přes Brdy) už byla připravená odstartovat Martina, kterou trénuji už hodně dlouho a v neposlední řadě Jirka, který měl v tuto sobotu zažít nepoznané: svůj první maraton (a hned tento ne úplně snadný; ostatně on není snadný žádný).
Jirka s Martinou vyráží hned v 8 hodin směr zamlžený hřeben Brdů. Až do Lipenců je čeká rovinka na rozběhání, pak dlouho do kopce. Vzhledem k letošnímu účastnickému rekordu čekají Petr, Jarda a Viki ve frontě na číslo a vyráží až po půl deváté (start maratonu je trochu specifický – odstartovat lze kdykoliv mezi 8. a 9. hodinou ranní). Jirka vypadá při své premiéře dobře, tak mu to snad vydrží; má cíl to dát pod 5 hodin.
Nejprve se přesouvám autem k Lipenecké hájovně pod Cukrákem. Fandím každému, bez rozdílu. První z mých "koňů" probíhá Jirka, kousek za ním Martina, pak už Petr s Vikim a nakonec Jarda. Rychlý přesun na občerstvovačku na 27. km na silnici z Řevnic do Mníšku. Postupně se z mlhy vynořili Jirka, Petr s Vikim, Martina a zezadu to opět jistil Jarda. Musím vynecht zastávku v Kytíně a zajíždím na rychlou otočku za Chouzavou (8-9 km do cíle). Stihnu jen Viktora a Petra, za kterým se vyřítí z lesa neskutečnou rychlostí Vašek, který běží půlmaraton z Dobříše na otočku u Kytínské louky a zpět. Nevím, jestli to Vašek na tomto místě tušil, ale letí na bednu.
Poslední rychlý přesun do Dobříše, abych (snad) chytil Jirku v cíli. Nechytil! Byl moc rychlý, zaplať Pánbůh!!! Nemohu Jirku v cílovém mumraji najít, tak mu volám. Objevil se za chvíli rozzářený: svůj první maraton v této náročnější podobě dal za skvělých 4:20 a předčil nejen svoje, ale i mé očekávání. Tvrdá tréninková práce se opět vydařila. Ostatní dobíhali v rychlém sledu: nejprve Viktor, chvíli za ním Petr (mj. o vteřinu rychlejší, než Jirka), pak Martina, kterou ke konci chytaly křeče, a na konec i Jarda, jako vždy s úsměvem. Letec dne byl Vašek, který si doběhl pro bronzovou placku za třetí místo v půlmaratonu!
Doslova zlatým hřebem soboty byla účast Roba na silovém víceboji BCROSSRUN v Praze na Výstavišti. Rob běhá OCR a jezdí po Evropě se svojí ženou po závodech Spartan, kdy většinou absolvují tzv. Triffecu, tedy 3 Spartan OCR závody v jednom víkendu. Rob je fajnšmekr, a tak si dal na konec velmi vydařené sezóny ještě jeden, specifický závod. V Praze na výstavišti se konal BCROSSRUN, což je kombinace běhu a silových disciplín, kdy před každou silovou vložkou se běží 800 m. Po posledním Spartan závodě v Portugalsku na začátku listopadu, jsme měli s Roběm 5 týdnů na trénink. Neměl to Rob se mnou lehké, protože jsem mu naordinoval rychlé anaerobní intervaly: 200. 400, 600, 800 m, s maximálním počtem opakování 6 a krátkýma pauzama na zotavení (k "nejhustším" patřily kombinace 6x400 m + 4x800 m nebo 2x(6x200 m)+2x(5x400 m) v jednom týdnu s odstupem 4 dnů; tyto motivy chodil 2x týdně, vše ostatní bylo ve velmi mírné intenzitě, aby stihnul zregenerovat a adaptovat se na zátěž, aby se velmi rychle kumulovala únava. Náročný trénink se vyplatil a Rob v sobotu vyhrál svoji věkovou kategorii!
