Před dvěma lety jsem se nechala na svatbě přátel vyhecovat a po příjezdu z víkendu jsem pořídila startovné na marathon v Praze. A taky jsem chtěla udělat radost taťkovi a pokračovat v rodinné tradici, když už táta nemůže. Nicméně dvě sezóny se kvůli covidu marathon nekonal. Když se zdálo reálné, že se závod uskuteční, začala jsem přemýšlet, jak vlastně trénovat. Denně jsem jezdila ulicí kolem cedule s nápisem ToBi Training. A tak se stalo, že jsem Tomáše oslovila, zda by mi pomohl mě dovést na start marathonu tak, abych tam nenechala duši. Tak v půlce ledna roku 2022 začala trnitá cesta plná tréninků, které jsem do té doby ani nebyla schopna pojmenovat, natož je běhat. Proběhl laktátový test a obuli jsme se do toho. Během těch 4 měsíců jsem postupně pozorovala změny a zlepšení snad všech frontách. Naštěstí bylo na čem stavět, protože začínat úplně od píky, tak bych se ještě teď asi plazila v útrobách Husákova ticha. Můj sen byl dát to pod čtyři hodiny. Pár dní do marathonu mi Tomáš řekl svůj tip, 3.45-3.50, s tím, že mě tím nechtěl nějak stresovat, abych neměla potřebu toho dostát a nezklamat ho. Na start jsem se pověsila za vodiče na 3.45 a rozhodla se, že je nespustím z očí. Doběhla jsem v čase 3.44.17. Takřka na minutu přesně, jak Tomáš odhadoval. Díky jeho profesionálnímu vedení jsem závod absolvovala víceméně bez výrazných obtíží a troufám si říct, že s poměrně velkou rezervou. Nechtěla jsem se v ulicích Prahy pod zářícím sluncem utavit. Tomáši, patří Ti jedno velké díky. Jsi člověk na svém místě a Tvůj přístup ke svěřencům a svěřenkyním by nemohl být lepší. Moje běhání má konečně nějaký smysl a řád a posouvám se kupředu. Kdybych měla padesát prstů, doporučila bych Tomáše všemi padesáti.
Veronika napsalao maratonu také na svém blogu.
Pozn. TB: Jen podotýkám, že s Veronikou jsem se na obsahu nijak nedomlouval a nijak ho neupravoval.
