Letos, po ročním „covidovému“ odkladu, slavilo Tour de Tirol 15. výročí. O Tour de Tirol (TDT), které se koná v rakouském Söllu, jsem psal už dříve. Do Söllu, který leží nedaleko Kufsteinu a inntálské dálnice na Innsbruck a Brenner, jezdím od roku 2009 a s výjimkou roku 2015 zde pravidelně závodím. TDT se skládá z páteční „10“ – Söller Zehner, sobotního horského maratonu s převýšením 2345 m – Kaisermarathon, nedělního Pölven Trailu (23 km s převýšením 1240 m); pokud chcete, můžete běžet všechny 3 závody. K tomu se ještě běží Ultra Trail, což jsou všechny zmíněné tratě „slepené“ do jednoho sobotního závodu, tedy 75 km a 4 km celkového převýšení. Na své si přijdou i děti a jejich rodiče při nedělních dětských závodech.
Letos, díky „covidovým pravidlům“ jak na české, tak rakouské straně, jsme do Söllu jeli v trochu ořezané třináctičlenné sestavě. Nejvíce účastníků zájezdu – 11, běželo v pátek desítku, z toho 6 lidí ve 2 štafetách. Díky opatřením se letos běžely štafety ve zvláštním modu: všichni členové štafety běželi společně jeden okruh (společný start s „10“) a v cíli se jejich časy sečetly. Štafeta ve složení Bára, Lukáš, Tomáš obsadila 6. místo a 7. místo brala štafeta ve složení Alenka, Julie a Ondra. Mě osobně potěšilo, že jsem zaběhl 7. nejrychlejší čas ve štafetách a přede mnou byly jen „mladé pušky“ z místních sportovních oddílů, pževážně o 40 let mladší.
Foto (zleva doprava): Wilderkaiser, Pölven, na horizontu Vysoké Taury z Hohe Salve
Na start celé desítky se postavili: Anička, Jana, Ondra, Vítek a Vašek. Hlavně Vašek měl od trenéra stanovené velké cíle. Obě dámy běžely v Söllu poprvé a troufám si tvrdit, že se jim tam líbilo. Anička si ve své tyrolské premiéře doběhla pro první místo ve své kategorii v čase 54:31. Jak se svěřila Jana, byla překvapená svým časem a výkonem, a zvlněnou, ne úplně snadnou desítku (převýšení 300 metrů) pokořila v čase 1:04:22. Vašek prolétl 3 okruhy ve skvělém čase 42:58, který mu vynesl vítězství ve své kategorii. Vítek v dresu Svijany, ale startující za Skuhrovský šíp, pokořil deset kilometrů za 51:08 a po celou dobu se usmíval. Ondra proťal cílovou pásku za 58:49 a moc se neusmíval. Dvě první místa jsou skvělým výsledkem, který jistě motivoval ostatní.
Foto: nahoře ToBi Team na startu a v cíli, dole Anička a Vašek vítězové svých kategorií v Söhler Zehner (10 km)
Martina zvládla obstojně starťák a v sobotu ráno vyrazila na trať Kaisermarathonu. Zbytek výpravy ji vyrazil podporova na trati. Martina se hlavně těšila na závěrečný výstup, kdy se vybíhá na vrchol kopce Hohe Salve (1829 mnm), což představuje převýšení 700 m na 7 kilometrech a závodníci se mj. šplhají po černé sjezdovce nebo podobně příkrých a příkřejších cestách. V roce 2019 si to nemohla užít, protože závod byl ukončen kvůli špatnému počasí na vrcholu kopce na 35. km v místě zvaném Hexenwasser. Podle úsměvů Martiny, si myslím, že si užila závěrečný výšlap i celý maraton. V cílové bráně se Martině zastavil čas, nikoliv srdce, na 6:17:35 a doběhla na krásném 8. místě v kategorii.
Foto (zleva doprava):
- Kotel teamových fanoušků vítá Martinu na Hexenwasser (35. km)
- Tam na vrcholu je cíl - Hohe Salve
- Martina v cíli
Nedělní Pölven Trail patřil mě. V roce 2020 jsem se na tento závod pilně připravoval, ale bohužel byl kvůli „covidu“ zrušen. Cíl – zaběhnout to co nejrychleji a umístit se do 10. místa v kategorii M50-55 (nebo lépe do 5.) byl přesunut na letošek. Sám jsem si to letos trochu zkomplikoval těžkým výronem v červnu na Lysohorském Ultratrailu a následné nucené 6-týdenní nechodící pauze; de facto jsem mohl začít napno trénovat od září, 6 týdnů před startem. Na splnění cíle bylo potřeba běžet trochu svižně, ale raději jsem vyrazil trochu zadrženě, přeci jen „závod se nevyhrává“ na prvních 5 kilometrech, hlavně, když vás čeká tříkilometrový krpál na nejvyšší bod trati Juffinger Jochl mezi 15. a 18 km. Tam je potřeba mít trochu sil. Těsně před tímto stoupáním je občerstvovací stanice v jednom z místních lomů, kde probíháte mezi náklaďáky naloženými místním vápencem. Z vrcholu Juffingeru se prudce klesá 2 km velmi rozblácenou pěšinou mezi stromy s mokrými šutry, kořeny a vysokými stupni; kvadricepsy cítím ještě dva dny po závodě. Poslední 3 kiláky se dá krásně běžet, ale nesmí vám vystřelovat bolest do pravého hamstringu. Takže jsem doběhl tzv. „na Meresjeva“, ale v čase, se kterým jsem na výsost spokojen: 2:41:08 a na 9. místě v kategorii. Také mě potěšilo, že jsem byl jen o 6 minut pomalejší než na premiéře Pölvenu v roce 2014 a oproti roku 2019, kdy jsem běžel Pölven v rámci celého TDT, jsem si polepšil o půlhodiny.
Foto (zleva do prava):
- Nabuzený trenér před startem
- Cesta byla suchá, místy mokrá ...
- Trápení před cílem
I podle reakcí ToBi Teamu se nám zájezd do Tyrol opět vydařil a věřím, že se tam příští rok objevíme znovu a v ještě silnější sestavě.
Foto:
- Sport je dřina a odříkání (LH)
- Pohybová studie - Vašek (PH)
- Pohybová studie - Anička (LD)
- Pohybová studie - Alenka (PD)
